Listy č. 244
Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Rozdělovat a utiskovat: Temná kapitola pražské církevní politiky II
Emilia Hrabivec napsala ve své studií o dění na Moravě : „ Katolickému tisku neuklouzlo ani slůvko o tom, že „vyhnání“ by mělo být považováno za vyhnání. Naopak tisk dával prostor pro solidaritu s protiněmeckými postupy.“
I protestanti byli stejného mínění. Polští katoličtí biskupové se opatrně obrátili na své bratry: „Odpouštíme a prosíme za odpuštění.“ Na české straně toto trvalo déle. Scestné bylo prohlášení kardinála Františka Tomáška: „Vystěhování Němců, kteří se u nás provinili, bylo oprávněn! Že při tom byli postiženi i jiní, není naše vina.“ (Citát z Tagesspiegel“, Berlín, 1990). Později kardinál Tomášek – zřejmě pod tlakem Vatikánu – doplnil, že vyhnání Němců je „skvrnou na naší cti“. V církevních kruzích padalo slovo vina.
V červnu 1946 napsal Karel Horalík v orgánu Lidové strany, že vyhnání Němců „má přísné razítko mezinárodního práva a nepoškozuje křesťanskou mravouku.“ Přitom je třeba vědět, že ti, kteří šířili takové tirády se mohli odvolat nevysoké církevní hodnostáře. Např. na morálního teologa Monsignore Jana Šrámka, ve své době předsedu československé exilové vlády v Londýně. Profesor Rudolf Grulich napsal před lety, že Šrámek, rádce Beneše, souhlasil s vyhnáním Němců. Grulich: „ Benešův režim způsobil vyhnáním Němců pastorální zruinování. Se třemi miliony katolíků bylo vyhnáno 1800 kněží, opatů a i světící biskup pražský. Český episkopát, který zůstal, se choulil a stranil těchto událostí.“ Teprve až v letech1947/48, kdy bylo cítit jasný antiklerikální kurs a zhoršení vztahu ke Svatému stolci začali četní duchovní uvažovat jinak o vyhnání Němců, uvažuje historik Alfred Schickel. Dnes je Česká republika považována za nejvíce proticírkevní stát v Evropě.
Na jaře r. 2000 řekl kardinál Miloslav Vlk: „Lomunismus se sice zhroutil, ale stále ještě zůstal v hlavách lidí i politiků.“ Za nedostatek Vlk považoval chybějící morální dimenzi v české politice. Poté následovala věta, která se ještě dnes s ohledem na závislost nové pražské vlády na komunistech nedá upřít určitý postesk: „Úroveň politiky je zde opravdu pod nulou.“ Přitom kardinál ještě nemohl ani tušit, že v r. 2018 vláda ANO a ČSSD uzavře s komunisty pakt o toleranci.
Sudetenpost, 6. září 2018, str.7-8, Gernot Facius
Německý Svaz vyhnaných se vzdaluje od své hlavní úlohy
Bylo těžké, než se před 60 lety v tehdy rozděleném Německu zrodil Svaz vyhnaných (SV/BdV). O jeho založení bylo rozhodnuto již v roce 1957. ale až v prosinci 1958 se otázka stala aktuální. Rozličné zájmy krajanských spolků se nedalo rychle dostat pod jednu střechu – vlastně je tomu nim dnes. Předsedové Sv nebyli od r. 1958 nuceni na jedné straně zastupovat domovské a sociálně - politické požadavky spolků, ale na druhé straně nesměli dopustit, aby došlo ke střetu se spolkovým a krajským vedením.
Dnes je na vrcholu SV dr. Bernd Fabricius, který na podzim r. 2017 nebyl zvolen do parlamentu. Jeho pracovní stůl stojí pevně na ministerstvu „vlast milujícího ministra“ Horsta Seehofera (CSU). Akce, které jeho předchůdkyně Erika Steinbachová směle iniciovala, nelze od Fabricia očekávat (E. Steibachová opustila v roce 2017 CDU i parlament). Totéž platí i o generálním tajemníku SV, Klausu Schuckovi, který je zaměstnán na poloviční úvazek v centrále CSU jako obchodní vedoucí ve ve východo- i středoněmeckém společenství, které se dříve nazývalo „Unie vyhnaných a uprchlých“.
Čtenářům „Sudetenpostu“ jistě neuteklo, že pozdější vystěhovalec ze Sedmihradska uvažuje o změně jména spolku, v jehož čele stojí. O tomto úmyslu seznámil i předsednictvo SV. Podle něj jsou v popředí i jiné úkoly. Ve spolku je mnoho členů, kteří nebyli „vyhnáni“. Rovněž je třeba se soustředit na německé menšiny v Polsku, Rumunsku a Rusku.
Tímto se však spolek vzdaluje od svého hlavního poslání – tj. od obrany práv vyhnaných tak, jak to bylo řečeno na letošním Dni vlasti (zrušit bezprávní dekrety). Spolek SV by měl vládě při každé příležitosti připomínat, že bez výrazného pokroku v této otázce nebude moci mluvit o „normalizaci“ vztahů se státy, které způsobily vyhnání. Sudetenpost, 6. září 2018, str.4, bez uvedení jména autora a značky
Setkání jihomoravského spolku
Písemné potvrzení kmotrovství
Setkání se uskutečnilo 28.7.2018 v Geislingenu. R. Vogler připomenul význam osmičkových dat: 1618, 1848, a 1918, kdy se uskutečnilo nové rozdělení Evropy, což nebylo zcela důsledné. Rok 1938 znamenal pro mnoho sudetských Němců získání práva na sebeurčení. V r. 1948 Československo se zapojilo do východního bloku., r. 1968 byl rokem potlačení nadějí.
Franz Longin poděkoval starostům z Dolního Rakouska a uvítal čestné hosty, starostu Geislingenu Franka Dehmera, Juliana Würtenbergera, ministerského ředitele z Baden-Württembergu, dr. Christin Absmaier , vedoucí „Domu vlasti“ ve Stuttgartu, Gerharda Zeihsela, předsedu Sudetoněmeckého landsmanšaftu Rakousko. Podle Longina se nesmí zapomenout na bezprávní vyhnání. Za posledních 70 let se slova o vyhnání poněkud pozměnila, obsah však zůstal. Přání návratu do vlasti též zůstalo. Zůstalo i přání, aby Češi přijali odpovědnost za způsobené bezpráví, což se dodnes nestalo.
Dr. Karin Eckert připravuje setkávání české a německé mládeže. Doufá, že na něm dojde ke sblížení na základě pravdy. Město Geislingen na tato setkávání rádo přispívá. J. Würtenberger z Baden-Württembergu poukázal na to, jak je německá historie jižní Moravy aktuální. Vyhnání podle něj bylo následkem Němci vyvolané války, při níž došlo k četným zločinům. Bezpráví však nelze odstranit bezprávím, utrpení nemůže být zhojeno utrpením. Vyhnání však přispělo k rozkvětu nového domova. Spisovatelka Inge Deek dostala cenu za svou knihu „Doma není doma“, ve které popisuje osudy vyhnaných. Paní Elke Krafka pronesla laudatio. Starosta F. Dehmer připomněl očekávání vyhnaných na to, jak se zachová pražská vláda. Vyhnání nesmí upadnout do zapomnění. Krajský rada Adgar Wolf připomněl události roku 1946, kdy každých 14 dní přijížděly do Göpingenu transporty s vyhnanými, nejvíce ze Sudet a Maďarska. 941 lidé přijelo ze Znojma, poté dalších 138. Byli ubytováni v barácích nebo malých světnicích. Nebyli zrovna dobře uvítáni, ale když se zapojili do práce, vše se změnilo v mírné soužití. Ministryně kultury dr. Susanne Eisenmann (CDU), mluvila ve své řeči o významu vlasti, která v době integrace dostává nový význam, ale kořeny domova zůstávají stejné. Po druhé světové válce muselo uprchnout ze své vlasti na východě 12 milionů Němců, a to z území, které po staletí bylo německé. Někteří z nich v chaotické době nalezli svou smrt. Základem integrace jsou kulturní hodnoty a právní řád. Mládež musí znát události minulosti. Proto vzájemná setkávání mládeže jsou velmi důležitá. V závěru F. Longin poděkoval všem organizátorům a účastníkům setkání.
Sudetenpost, 6. září 2018, str.5-6, bez uvedení jména autora a značky
„Přizpůsobení“ – žádná „změna“
Soud zamítl žalobu na změny stanov SL
Jedna strana triumfuje, ta druhá upadla do šoku: mnichovský soud zamítl stížnost na rozhodnutí XVI. Sudetoněmeckého spolkového shromáždění ze srpna 2017, týkající se již dlouhou dobu sporných změn stanov. Námitka člena SL (sudetoněmeckého landsmanšaftu) Rüdigera Stöhra (Mnichov) proti rozhodnutí Sudetoněmeckého spolkového shromáždění byla prohlášena za nepřípustnou. SL v Německu nyní stojí před velkým úkolem – obnovit mír uvnitř landsmanšaftu. Je zapotřebí diplomacie.
Z pohledu soudu bylo Sudetoněmecké spolkové shromáždění ve dnech 27. a 28. srpna naprosto oprávněné usnášet se, provést volby a odvolání. Ze zásady platí, že členové v pozdějších shromážděních mohou znovu hlasovat o rozhodnutích, které před tím byly zamítnuty.
Poté následuje věta, která je namířena proti žalobci. Pro změnu paragrafu 3 stanov SL není potřebné, aby všichni spolustěžovatelé souhlasili se změnami. Pokud by opovídající změny stanov nepředstavovaly žádnou změnu účelu (cíle) spolku, argumentuje soud. Přizpůsobení cíle spolku „ při zachování hlavní dosavadní ideje“, změnám doby nevyžaduje jednohlasnosti, podobně jako doplnění nebo omezení účelu spolku při zachování dosavadního zásadního směru. Taková je řeč německých juristů. Přitom je zdůrazněno, že zastupování a požadavky sociální solidarity osob, které v průběhu druhé světové války a následujícího evropského poválečného uspořádání musely ze sudetoněmeckého území utéct i po změnách zůstávají stejné, neměnné. Za povšiml nutí stojí výraz „uprchnout musely“. „Konečný rozsudek“ trvá pevně na tom, aby SL i ve svých nových stanovách se nevzdal „vyrovnání za bezprávné vyhnání.“ Účel spolku se přizpůsobuje změnám, které nastaly po ukončení studené války v evropském sjednocení.
Až do konečné redakce tohoto vydání „Sudetenpost, nebyly doručeny žádné komentáře od členů SL. Nejsrozumitelněji se vyjádřila počátkem září skupina SL z Bonnu. Její předseda dr. Rudolf Landrock řekl o „potěšujících“ zprávách, že tím konečně, jak věří, končí tento právní spor, který byl pouze ztrátou času a úsilí, ale v žádném případě neroztříštil naši národnostní skupinu.
Sudetenpost, 4. říjen 2018, str. 3 , bez uvedení jména autora a značky
A teď jeden horký podzim?
Léto 2018 je minulostí: a bylo to léto horké! I politicky. Bude ho následovat horký podzim? Indicie tom u nasvědčují. Podle průzkumů veřejného mínění se Němci obávají trvalé pomoci migrantům a vzrůstajícího napětí. Migrace je „matkou všech problémů“ (Horst Seehofer). A to v celé Evropě. Obavy trvají již celý rok. Bez jakékoliv jasnozřivosti se dá předpovědět, že nastávající zemské volby přeorají německou krajinu. Staré konstelace se rozpadnou. V Berlíně je slyšet tříštění koalic. . Zasáhne to i problém „vyhnání“, který je odstaven na vedlejší kolej. Svou roli má ještě jen ve speciálních předvolebních řečí. Dokonce často se nesprávně přirovnávají tehdejší „vyhnání“ k dnešním uprchlíkům a migrantům. Zde musíme pochválit německých Svaz vyhnanců. Povzbudil své řečníky na Dni vlasti k jasnému vyjádření: „Těm, kteří v obavě o svůj život musí uprchnout aneb jsou vyháněni, patří naše empatie. Přesto k nám přicházejí jako cizinci a při eventuálních konfliktních situacích mají možnost se vrátit domů. Tuto možnost neměli východní a sudetští Němci, kteří byli ze svých domovů vyhnáni. Na to se vždy musí pamatovat a paušální srovnávání (anebo lépe řečeno: gleichšaltování, volné srovnávání) je nemístné. A nepřivíráme my oči před nacionalistickými tendencemi v zemích, které se před čtvrt stoletím osvobodily od komunistických okovů a nyní nedělají nic – nebo jen málo – pro to, aby zrušily bezpravné dekrety, které připravily miliony Němců o jejich domovy. Byl by to čin v pravém evropském duchu. V české republice jsou tyto dekrety stále součástí právního řádu státu. Tuto pražskou tvrdohlavost musíme nazvat úderem proti Evropě. V příštím roce se budou konat nové volby do EU – parlamentu. Doufejme, že toto téma nebude z oportunistických důvodů ve volebním boji vynecháno. Nemůže a nesmí se stát, aby negativní myšlení minulosti bylo z jakýchkoliv důvodů zachováno. Představovalo by to něco zcela odlišného než mírová politika na proděravělém evropském kontinentu.
Sudetenpost, Gernot Facius, 4. říjen 2018, str. 1
Bolest a ztráta
Není to nijak lehké, zainteresovat mládež na téma útěk a vyhnání Němců ze zemí na východě. Tomuto tématu se málo věnují média, ovlivňující myšlení; „Sudetenpost“ se těmito událostmi často zabýval a na přání mnoha čtenářů v tom bude dále pokračovat. Nestačí však jen naříkat. Je třeba seznámit poválečnou generaci s celou problematikou.
Pedagogové a historici si stěžují, že se málokdy podaří přimět školní třídy k návštěvě příhodné výstavy. Proč tomu tak asi je? Vyhnání bylo dlouho zatlačováno do pozadí, mluvit nebo psát o bolesti ze ztráty vlasti nebylo vhodné. Bylo to téma, kterému bylo lepší se vyhnout. Přesto se však teď hlásí o slovo v novinách, časopisech a knihách stále více autorů, kteří popisují události svých rodičů ze Slezska, východních Prus nebo Sudet, a takto hledají svou identitu. Otázka zní: Jak zacházejí školy s těmito svědectvími a s tématikou vyhnání?
Hesenský ministerský předseda Volker Bouffier, jehož matka pocházela ze švábského Podunají a který obdržel v roce 2017 v Augsbururku od sudetoněmeckého landsmanšaftu Karlovu cenu, se zasadil o to, aby se vkročilo na novou cestu: Musíme vyvolat ve školách zájem o tuto tématiku. Bouffierovo wiesbadenské zemská vláda se může odvolat na právo prosazovat téma vyhnání do vyučování. Hesenský vládní šéf je si vědom , že se to nemusí podařit, avšak míní, že zrovna tak důležité je vyvolat u školáků zájem o původ předků.
Životní zkušenosti jsou cenné, když někdo o nich informuje. Témata, která mohou být zpracována , leží „na ulici“. Letošní podzim je výročím založení německého autonomního území na Volze, ze kterého o šest let později vznikla autonomní republika německých volžských usedlíků v tehdejším SSSR. Nemělo by být toto datum ve školách použito k tomu, aby poukázalo na starosti a nesnáze pozdějších vystěhovalců z tohoto bývalého komunistického mocnářství? Bouffier napjatě čeká, co bude o tom ve školách řečeno. Ano, napjetí může existovat, ale ruští Němci, trvající na svých tradicích – i náboženských, se na Západě často setkávají se skepsí, dokonce i s odmítáním.
Sudetenpost, Gernot Facius, 4. říjen 2018, str. 2
Pro České národní listy volně a kráceně přeložila Ing. N. Žečeva, připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 5. listopadu 2018
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail:vydavatel@seznam.cz
Facebooková adresa:https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl